Artopedia
|
|
Tato semestrální práce byla inspirována ústními i písemnými ohlasy na multimediální produkt Artopedia, který jsme spolu s otcem vytvořili a posléze vydali ve dvou vlnách v roce 2000 a 2001. Těchto ohlasů jsme zachytili podstatně více až v druhé vlně, kdy encyklopedie vyšla v mnohanásobně větším nákladu, a časově tak zapadají do předmětu Styk člověka s počítačem, pro nějž jsem se rozhodl možné nesrovnalosti z pohledu uživatelského ovládání shrnout.
Tyto vyslovené názory a pohledy mi umožnily pohlédnout na svůj produkt z druhé strany a očima uživatelů na různé úrovní zdatnosti. Druhý předpoklad určité nezávislosti a nezaujatosti je i můj osobní odstup - koncept encyklopedie a návrh uživatelského rozhraní pochází z roku 1998 a od té doby mi běh času umožnil dále růst a vnímat i navrhovat věci lépe.
Artopedia je název pro encyklopedický titul připravovaný od roku 1997 a vydaný na CD-ROM médiu, zaměřující se na výtvarné umění - na tvorbu světových malířů od 13. století až po současnost. Toto časové období je rozděleno mezi 9 uměleckých slohů (gotika, renesance, holandští mistři 15.století, baroko, rokoko, klasicismus, romantismus, impresionismus a moderní umění) a v našem pojetí zahrnuje díla 478 autorů, od nichž je v tomto moderním typu obrazárny k dispozici 2501 obrazů - s možností plnoobrazovkového prohlížení. Encyklopedií je možné procházet hypertextově až pěti způsoby:
Nejde pouze o samostatné obrazy, ale také o krátká doplňující povídání, zasazující neznalého do kontextu děl světových malířů. Kopii bližšího popisu Artopedie z obalu CD nabízí příloha.
Encyklopedie je určena pro počítače PC s 32-bitovým systémem Windows (viz hardwarové požadavky).
Ačkoli encyklopedie byla dokončena na jaře roku 1999, zpoždění prvního vydání způsobil krach vydavatelské firmy NPG. Do prodeje se Artopedia dostala až na konci roku 2000 pod hlavičkou firmy CFC. Jako jediné plus této prodlevy bylo "dozrání" hardwarové výbavy uživatelů na trhu. Po rozprodání první tisícovky kusů krabicové verze bylo rozhodnuto o druhém vydání jako příloha "zdarma" 22.čísla časopisu "Počítač pro každého" (Vogel publishing) v listopadu 2001. Náklad 52.000 kusů by byl výborným východiskem pro testování a vyhodnocování uživatelských poznatků uživatelského rozhraní, pokud by s ním bylo počítáno dopředu (implementace na CD) - realizace prostřednictvím např. vyplněním elektronického dotazníku, odeslaného později e-mailem.
Bohužel nebylo technicky možné tento vzorek zpětně oslovit, ale přesto jsem se rozhodl poznatky a vyjádření seřadit, vyjmenovat a popsat a rovněž se k nim vyjádřit z pohledu autora - aspoň k těm, které se ke mně dostaly prostřednictvím telefonátů, e-mailů, vyjádřeních zprostředkovaných vydavatelstvími CFC a Vogel a v neposlední řadě i od blízkých (příbuzných) či vzdálených (známých) - zde se naštěstí veřejnost velice rozumně rozvrstvila mezi počítačovou i počítači postiženou zcela minimálně.
Charakteristika obvyklého uživatele by mohla vypadat takto:
"Typický uživatel je z nejširšího okruhu běžných uživatelů PC, používající svůj počítač nejen jako pracovní nástroj, ale daleko více jako prostředek k uvolnění a k zábavě. Patří mezi ně i nepravidelní uživatelé i profesionálové hledající odpočinek. Zdatnost všech se v tomto druhu aplikací vzácně srovnává na srovnatelnou úroveň, kdy se neprojevuje slabost jedné nebo síla druhé skupiny."
Pokud jde o ovládání programu, nejvhodnější je na tomto místě uvést přímo úvodní citaci z obalu CD (krabice):
"Ovládání programu je zcela svěřeno polohovacímu zařízení – myši. Jednoduchým kliknutím vyvoláváme všechny nabídky a menu, jedním stiskem volíme z miniaturních náhledů zvětšený obraz a stejným způsobem jej opouštíme. Dvojité nebo vícenásobné kliknutí může zapříčinit přerušení běhu programu."
Dále se popis věnuje bližšímu nastínění, kudy se v encyklopedii procházet. V závěru je připojeno několik poznámek k samotnému ovládání:
Přestože je veškeré ovládání výhradně orientováno na myš, na klávesnici můžete v jediném případě užít klávesy ”ESC”, a to během úvodní sekvence, kdy Vás program při opakovaném startu přenese přímo do základní nabídky ”Hlavní menu”.
Pro korektní ukončení běhu tohoto programu naleznete v ”Hlavním menu” tlačítko ”Konec”.
Úplné znění textu popisu ovládání je možné najít v příloze.
Návrh uživatelského ovládání programu vycházel ze snahy co nejvíce se přiblížit zaběhnutým zvyklostem z ostatních encyklopedií. Jako hlavní nástroj interakce v galerii byla přirozeně zvolena myš, používaná k ukazování a klikání na objekty (obrázky, náhledy, ikony, hypertext). Klávesnice jako taková byla prakticky ignorována ("násilné" použití dokonce zapřičiňuje pád běhu aplikace - bohužel toto je jedna ze záporných vlastností autorského prostředí, v němž byla encyklopedie tvořena).
Rozhodující pro jednoduchost ovládání je i fakt, že encyklopedii není třeba nijak instalovat - spouští se automaticky sama po vložení CD do mechaniky. Obchází se tak i určitá nechuť řady uživatelů, kteří neradi instalují (=znečišťují operační systém Windows).
Z hlediska porovnání s jiným druhem aplikací (které porovnávají kolegové v ročníku), lze prohlásit, že Artopedia spadá pod kategorii multimediálních encyklopedických titulů, které se ovládají pasivně = výsledkem sezení nad programem není aktivní tvůrčí práce (výstup), ale estetické působení na uživatele v čase. Z tohoto důvodu je tvorba a programování obdobných titulů v tomto pohledu řádově jednodušší - průchod aplikací je pevně vymezen na vybírání konečného množství voleb v daném jednom kroku (bez ohledu na stavovost, kontextovost či hypertextovost programu). A interakce se současně omezuje na vstup myší (nejsou zadávány a vyhodnocovány textové řetězce z klávesnice nebo import souborů apod.).
Z těchto důvodů lze prohlásit, že aplikace klade na uživatele nároky pouze v rovině rozpoznávací. Náročnost v rozpomínání se omezuje pouze na hrubou orientaci a představu, v jaké části aplikace se uživatel nachází (pokud se chce vracet v historii procházení o úroveň výš).
Sběr dat - podnětů, poznatků a připomínek - probíhal v čase spíše nesystematicky a můžeme je rozdělit do dvou skupin
Přednost ve zpracování odpovědí měla skupina 1., avšak občasná nedostatečnost podnětů a touha jít hlouběji vyvolávala z mé strany potřebu rozšiřovat i skupinu 2.
Ad 1. - pokud porovnávám prvních 1000 krabicových verzí a druhých 52.000 časopisových -> ohlasy (e-maily, telefonické, osobní) přicházely zhruba v tomto poměru vylisovaných kusů CD-ROM.
V obou případech (1. i 2.) vždy docházelo k hodnocení Artopedie až pro práci s encyklopedií daným uživatelem, nikdy za jejího běhu (přímé nebo nepřímé pozorování). I to může být příčinou toho, že vždy nakonec naprosto převáží kladný dojem z celé aplikace, nikoli z jejích "málo podstatných" elementárních částí (pokud nejsou chyby zásadního charakteru). Uživatelům proto při odpovídání otázky (skupiny 2.) většinou chvilku trvalo, než si byli schopni dostatečně uvědomit nějakou závadu (odlišnost). Oproti tomu skupina 1. je mnohem přímočařejší ve vyjadřování (ozývala se sama).
Mé pozorování sběru dat: Lidé (uživatelé) pokud jsou spokojeni, nemají potřebu se ozvat, či jakkoli vyjadřovat nespokojenost. Projevují se spíše lidé nespokojení nebo mající technické problémy a nejasnosti. I tak s porovnáním s celkovým množstvím vydaných kusů je jejich počet nepatrným zlomkem.
V případě Artopedie se pak dá hovořit o splnění účelu záměru - uživatelé jsou uspokojeni estetickým prožitkem procházení virtuální galerie, který není nijak zásadně komplikován zvoleným uživatelským rozhraním.
Encyklopedie byla vytvořena v autorském prostředí Scala 200 (www.scala.com) za pomoci grafických programů (Paint Shop Pro, Corel, Graphic Workshop). Toto prostředí je primárně určeno spíše pro televizní studia a infokanály kabelových televizí (bohaté multimediální efekty, přizpůsobování textů, přechodů), tvorba hypertextových multimediálních CD-ROM stojí poněkud bokem (zejména pokud jde o optimalizaci provozu na médiu jako je právě CD-ROM). Scala byla zvolena proto, že k ní byla vydavatelstvím již zakoupena licence, zatímco kvůli projektu Artopedie by se nevyplatilo kupovat několikanásobně dražšího (byť lepšího) produktu jako Director apod.
To zdůrazňuji v tomto místě proto, že v dalším textu budu odkazovat na některé nedostatky Artopedie, které často plynou z omezení, daných spíše autorským prostředím Scala a mnohem méně už neschopností autora programové části (přestože snaha vypořádat se a obejít omezení byla).
Jako řešení těchto problematických vlastností se nabízí použití jiného autorského systému. V druhé verzi (Artopedia 2) se tak stane - ta je již připravována v mnohem vhodnějším Macromedia Directoru 8.
Řazení jednotlivých poznámek a vyjádření nesleduje žádné zvlášť specifikované pořadí, pouze jsou jednotlivé sekce pro odlišení číslovány. Struktura každé sekce je dána:
1) 
"V Hlavním menu není patrné, co znamenají samostatná tlačítka umístěna
vedle tlačítka "Hudba", označená symboly "šipka
nahoru" a "šipka dolů". Rovněž jsem nepochopil, co dělá si samotné
tlačítko Hudba".
Ve stručném popisu ovládání je význam všech tří tlačítek sice podrobně popsán, ale za předpokladu běžné praxe, že většina uživatelů návody nečte, je jasné, že pochopení funkce se trochu míjí s uživateli.
Tlačítko "Hudba" slouží k zapínání a vypínání přehrávání doprovodné hudby. Hrubou chybou je, že program provedení této akce nijak vizuálně neindikuje (nezobrazuje, zda je zvuk vypnutý nebo zapnutý) a neukazuje, do jakého stavu se ohledně zvuku přepnul. Indikace pomocí linoucích se zvuků z reproduktoru je nedostatečná (uživatel může mít problémy se zvukovou kartu nebo nemá zrovna zapnuté reprobedýnky - neví, co se děje).
Tlačítka "šipka nahoru" a "šipka dolů" slouží k regulaci hlasitosti hudby. I když je zachována kulturní zvyklost (šipka nahoru představuje zesílení a šipka dolu zeslabení - nikoli obráceně), většině uživatelů asi unikne pravý smysl tlačítek (nedojde jim asociace s hned vedle umístěným "Hudba"). A pokud chce uživatel zvuk zesílit nebo zeslabit, použije k tomu asi nejčastěji mechanický regulátor na reprobedýnkách.
Řešením by bylo "schování" zmiňovaných tří prvků pod samostatně vyvolatelný dialog pomocí tlačítka např. "Nastavení", kde by nebyl význam ovládacích prvků tak zhuštěn, jako je zobrazen na obrázku. Otázkou je pak určitá větší pracnost (námaha) v počtu kroků tohoto úkonu, než uživatel dosáhne změny v hudebním doprovodu. (Ty jsou už beztak indikovány dosavadním umístěním těchto prvků pouze v Hlavním menu).
2) "Program je fixován pevně na rozlišení 800x600, není ho možné provozovat ve vyšších (a především nižších). Proč nebyla Artopedia vytvořena tak, aby se dokázala sama uzpůsobit uživatelově hardwaru - že si nepřepočítává velikost zobrazovaných prvků tak, aby se všem ukázalo přibližně stejně (v 640x480 apod.). Při běhu se zobrazuje pouze levý horní výřez..."
Požadavek rozlišení zobrazovacího řetězce (monitor + grafická karta) je specifikován mezi minimálními požadavky na obalu - v tomto je uživatel dobře informován. V době přípravy konceptu Artopedie (rok 1998) byl tento problém zkoumán - kudy se vydat. Vzhledem k tomu, že většina tehdejších encyklopedických titulů na PC byla pevně navržena a provozována na rozlišení 640x480, zdála se nám tato cesta poněkud archaická (v době kdy si už uživatelé poměrně často pořizovali 17" monitory) - chtěli jsme uživatelům nabídnout už něco více a v případě kvalitních plnoobrazovkových obrázků bylo škoda setrvat na původních pozicích.
Je třeba zdůraznit, že Artopedia se do fixního rozlišení 800x600 přepíná sama (fullscreen provoz). A to nezávisle na rozlišení, jaké má nastaveno pro Windows uživatel (např. 1024x768 nebo i 640x480) - to vždy závisí za schopnostech jeho monitoru. Proto i na 21" monitorech zůstává aplikace celoobrazovková (nezůstává pouze obdélníkový výřez v obrazovce např. 1600x1200).
K problému přepočítávání prvků na obrazovce: Domnívám se, že tvorba takového programu by byla (při vědomí takového rozsahu) řádově náročnější, minimálně v potřebě takovou aplikaci odzkoušet (odladit). Rovněž běh takové Artopedie by byl ještě náročnější na výkon počítače (přepočítávání). Případně by bylo možné zvolit druhou variantu - uložit na CD ve dvou nebo třech pevných samopřepínatelných variantách (řekněme v rozlišení 640x480, 800x600 a 1024x768). I když by se jednalo jen o část aplikace (skripty, ne obrazy a jiná grafika), je už problém se kapacitně vejít na beztak zaplněné CD.
Závěr - osobně jsem neviděl mnoho aplikací, které by rozložení a kvalitu zobrazení prvků po své ploše nějak přizpůsobovaly nastavenému rozlišení (něco jiného je zvětšení pracovní plochy aplikace).Podle dalších ohlasů (či neohlasů) lze usoudit, že zvolená cesta (pevné rozlišení 800x600) byla zřejmě tou nejrozumnější (při zachování jednoduchosti). Problém se pravděpodobně vyskytl pouze u části uživatelů s 14" monitory (starších více jak 6 až 8 let), novější 14" umějí zobrazit 800x600 alespoň v prokládaném režimu (i když nejde o standardní provozní podmínky Windows). Na druhou stranu je jisté, že pokud bychom šli o úroveň výše (1024x768), požadavek na hardware uživatelů by byl už příliš vysoký.
3) "Z pěti způsobů procházení encyklopedie není patrné, které jsou hlavní a které jsou vedlejší - umístění na pomyslném oválu v hlavním menu. "Umělecko-historické slohy" jsou navíc tak trochu schované na tmavším pozadí lustru nad "oválem", při prvním procházení encyklopedií jsem si této volby prakticky nevšimla. Přitom jde o asi o nejdůležitější způsob prohlídky galerie pro neznalého...".
Návrh výchozího Hlavního menu byl motivován touhou po určité symetričnosti a účelnosti využití plochy obrazovky ruku v ruce s estetickým cítěním a působením na uživatele.
Bohužel jsem se v tomto směřování dopustil několika prohřešků vůči uživatelskému rozhraní:
- Pokud bych i já považoval "Umělecko-historické slohy" za základní způsob procházení galerií, pak umístění této volby nad ovál (s malým kontrastem zmíněného lustru) není vhodné pro snadnou přehlédnutelnost. Byť původním důvodem bylo lepší zapuštění díky délce textu, který by se špatně lámal na tři řádky (symetrie).
- Pozornost uživatele je tříštěna do všech rohů obrazovky, zatímco její prostřední část je z hlediska funkčního ovládání nevyužita .
- Rozmístěním ovládacích prvků není zdůrazněna jejich důležitost nebo pořadí v důležitosti.
Souhrnné řešení těchto nedostatků je v opuštění stávajícího konceptu a v odlišném návrhu CELÉHO Hlavního menu v připravované verzi Artopedia 2.
4) "Ze světlých podkladů (pozadí) u autorských stránek se mi zdálo, že řada obrazů je k dispozici ve větším rozlišení, než se pak ukáže při plnoobrazovkovém zobrazení. Docela by se mi zamlouvalo, kdyby byla k dispozici možnost si detail obrazu zvětšit."
V daném případě se jedná o nedostatek návrhu aplikace. Původně jsme vybírali mezi dvěma možnostmi:
- obraz se zobrazí najednou tak, aby se vešel na celou obrazovku (pokud se nevejde tak zmenšeně)
- obraz se zobrazí ve své skutečné velikosti (1:1) avšak za cenu toho, že bude najednou vidět pouze výřez (kterým bude možné pohybovat na ostatní detaily obrazy)
Vybrali jsme možnost 1. - důvodem je předpoklad, že uživatel bude chtít vidět obraz najednou, tj. že ho nechá na sebe působit celý.
Současně s tímto působením aplikace pro tento okamžik vypíná i kurzor myši (aby nedocházelo k rušení jeho zobrazením) - tak aby na obrazovce byl pouze obraz a nic jiného. Snad i proto se Artopedia dle referencí líbila i při promítání projektorem na stěnu.
Tato "čistota" zobrazení současně zabraňuje bohatším možnostem v prohlížení (při plnoobrazovkovém režimu), jako třeba možnost pohled na detaily "lupou" s posuvem zvětšeného obrazu. Na to v prvním návrhu jaksi "nezbylo místo" z hlediska ovládání - stisk levého tlačítka myši nebo klávesy pouze vrací stav programu o krok zpět (na zmenšené náhledy obrazů). Řešením by bylo použití pravého tlačítka myši, avšak to představuje vnesení jistého prvku nestandardnosti, kdy se pravé tlačítko jinak v aplikaci nevyužívá (a kromě toho autorské prostředí Scala neumožňuje ovlivnit programování jeho funkce).
V návrhu další verze (Artopedia 2) se pokusím možnost zvětšení detailu obrazu zapracovat (z hlediska uživatelského rozhraní), minimálně v novém způsobu procházení galerie "Slavné obrazy", věnující se podrobněji jednotlivým známým dílům.
5) "Při zobrazení informací na více stránek se nepoužívá standardní prostředek scrollbar, ale pouze čísla stránek, na které se kliká. To ale samo o sobě nevadí, spíše je škoda, že se musím řídit čísly a nemohu stisknout něco jako stránka "předchozí" a "následující" ".
Typická ukázka zobrazení náhledů na pět stránek
(Peter Paul Rubens)
V daném případě jde o hrubou nedokonalost autorského systému Scala, která zřejmě vůbec s možností nasazení skrolování čehokoli vůbec nepočítá. Obejití tohoto nedostatku bylo jedním z největších oříšků projektu a ani po návrhu konečného řešení (tak jak je na obrázku - dosažitelnost libovolné ze stránek + rovnou představa o rozsahu) jsme si nebyli zcela jisti. Jak vyplývá z připomínky, tomuto uživateli ani tak nejde o kritiku tohoto způsobu stránkování, jako spíše o nedotaženost v možnosti přecházet plynule na předchozí nebo následující stránku (opakováním stisku stejného tlačítka), např. pomocí symbolů « a » umístěných po stranách řady čísel. Jejich použitím by se mohla snížit zátěž na paměť uživatele (byť je aktuální stránka indikována inverzním čtvercem) a současně motorická námaha při pohybu myši (pro další stránku je nutné ve stávajícím provedení lokalizovat kurzor na jejím čísle a kliknout) - v námětech obrazů rozložení obsahuje až 25 stránek!Uživatel si tohoto nedostatku všimnul pravděpodobně na základě příbuznosti s výsledky, které obvykle vrací internetové vyhledávače (ty jsou v případě rozložení na více stránek indikovány čísly stránek a odkazy "další" a "předchozí").
6) "Chci si prohlédnout všechny obrazy od jednoho autora pěkně za sebou. Musím se stále vracet z plného obrazu zpět a překlikávat na další obraz (stránku)."
Uživatel má svou připomínkou na mysli zcela jasně pojetí "slide-show" - kdy následuje jeden obraz za druhým. Doimplementace této připomínky by patrně byla nejjednodušší ze všech v tomto textu uvedených. Jediným problém zůstávají pouze vhodné uživatelské prvky. Předpokládám, že uživatel bude zájem mít do slide-show vstoupit z libovolného obrazu (nezačínat vždy prvním u autora) a rovněž mít možnost sekvenci obrazu přerušit (nebyl nucen si ji prohlédnout až do konce).
Bohužel ve zvoleném způsobu "čistoty" plnoobrazovkového zobrazení obrazu nedovoluje dosavadní návrh větší volbu pro činnost než návrat zpět k náhledům obrazů (viz obdobná poznámka číslo 4 - o detailech obrazů). Pro další verzi bude třeba uvažovat jiný způsob zachování "čistoty", pravděpodobně půjde implicitní zobrazení minima dodatečných ovládacích prvků a jejich schování (nebo rozbalení) až dodatečné aktivaci uživatelem.
7) "Program neumožňuje jiný (rychlejší) přístup k informacím (obrazům), než popsaných pět způsobů z Hlavního menu. Potřeboval jsem najít obraz, u něhož jsem si jistý pouze částí jeho názvu. Vyhovoval by mi jakýsi "vyhledávač" podle zadaných klíčových slov..."
Nevýhodou Artopedie je do jisté míry jeho statičnost. Neobsahuje prostředky vyhledávání, ani dynamicky zužovaného rejstříku podle uživatelských kritérií. Původně jsem jednoduchý vyhledávač chtěl zabudovat, avšak prostředí Scaly něco natolik algoritmicky dynamického prakticky vylučovalo (krom toho jsem se vyčerpával na řešení jiných obtíží).
Na druhou stranu - dosavadní koncepce Artopedie více vyhovuje spíše využití jako průzkumníka (explorer) do spíše neznámých obzorů - uživatel se nechá unášet postupným proklikáváním dál a dál.
Do druhé verze Artopedie se pokusím prostředky vyhledávání implementovat (rozhodně aspoň rejstřík obrazů k existujícímu rejstříku autorů) - způsob závisí na možnostech, které mi poskytne autorské prostředí Macromedia Director. V každém případě bude Artopedia bohatší v nabízení kontextově příbuzných témat (malířů) na více krocích (obrazovkách) než doposud.
8) "Z programu není možné obrazy tisknout ani jakkoli exportovat (pro pozdější úpravy) - pro studijní účely do školy."
Myšlenka na zabudování obdobné funkce se původně objevila mezi nápady k realizaci, ale záhy jsme od ní upustili - hlavně proto, že jsme chtěli uchovat v celistvosti původní myšlenku projektu - virtuální obrazárna světového malířství (parafráze - ve skutečné obrazárně si obraz také neodnesete) a obrazy by neměly být vyjímány z kontextu.
Nicméně - průměrně zdatný uživatel si poradí pomocí standardního prostředku systému Windows a tím je sejmutí obsahu celé obrazovky klávesou PrintScreen do schránky (clipboardu). Odtud je schopen obraz zpracovat v libovolném programu.
Jiný způsob, který jsem doporučoval i uživateli, který pokládal tuto poznámku - prozkoumat souborový systém Artopedie na CD-ROMu. Obrazy jsou na něm dostupné v jednotlivých souborech typu JPEG (obvyklé sloučení multimediálních souboru do jednoho celistvého kompaktního souboru nebylo možné z rychlostních důvodů), jejich pojmenování se skládá z příjmení malíře a čísla obrazu, tj. k hledanému souboru lze poměrně jednoduše dojít (byť to nepředstavuje to, co by měla aplikace poskytovat sama z titulu své komfortnosti).
Oba způsoby jsou ale nepřijatelné pro libovolnou jinou než zkušenější skupinu uživatelů (ta se neozvala a poradila si sama).
Do připravované verze Artopedia 2 považuji bohužel inovaci usnadňující tento požadavek až jako mezi posledními na uskutečnění (patrně k tomu nedojde díku časové tísni).
9) "Při opětovném spuštění Artopedie se mi stále dokola přehrává úvodní prezentace a úvodní slovo, které jsem si již přečetla. Nešlo by zařídit, aby si to program pamatoval?"
Úvodní prezentaci včetně průvodního slova jsme připravili všem novým uživatelům Artopedie. Tato sekvence trvá cca 20 vteřin plus dvě stránky textu, které je třeba odeslat stiskem levého tlačítka myši.
Pro opakované spouštění jsem program doplnil možností jednotlivé části sekvence "urychlit" stiskem právě tlačítka na myši nebo případně stiskem klávesy ESC přejít přímo do Hlavního menu.
Byť je tento postup popsán i v popisu ovládání, lze ho považovat jako poměrně nestandardní (zvláště použití ESC, když program jinak klávesnici vůbec nevyužívá). S postupem času se mi jeví čím dál více jako optimální, aby uživatel měl možnost volby ihned po spuštění programu - zda se chce rovnout pustit do encyklopedie nebo si nechá o ní něco říci.
Otázka "zapamatování": Největším problémem je, kam si program má poznamenat, že úvodní sekvenci již uživatel shlédl. Na CD je obtížné zapisovat. Nabízí se pak záznam do .INI souboru nebo do registrační databáze Windows. To však jde proti duchu a zásadě udržet počítač v relativní čistotě (při představě, že každý program by si něco poznamenal) - pokud se aplikace nijak do počítače zvlášť neinstaluje - ale je to rovněž jedna z možností (dělají to nakonec všechny programy pod Windows).
10) "Když si potřebuji během spuštění Artopedie vyřídit elektronickou poštu nebo nebo si poznamenat něco z Artopedie, tak při přechodu do Windows přes ALT-TAB mi celá encyklopedie spadne - zmizí ze seznamu spuštěných aplikací. Musím pak s prohlížením znovu začínat od nuly..."
Jde o jednu z negativních vlastností projektů publikovaných systémem Scala. Ztrátou fokusu se současně ukončuje i běh Artopedie. Je to velmi nepříjemná vlastnost, která je popsána i v přiloženém návodu. V současné verzi je bohužel nutné se s tím smířit, ale vzhledem k tomu, že druhá verze se tvoří už v jiném autorském prostředí, uživatel by se s tím už neměl v budoucnu setkat.
11) "Pro ukončení běhu aplikace je nutné se proklikat do hlavního menu a teprv tam stisknout Konec."
Při návrhu uživatelského rozhraní se uvažovalo, jakým způsobem se bude rychle ukončovat běh encyklopedie (kromě násilného konce). O něco jednodušší to mají aplikace běžící v okně - ty mají většinou ze systému přisouzen "zavírací křízek" v pravém horním rohu okna, zatímco Artopedia byla koncipována jako plnoobrazovková aplikace. Kromě toho opakovaný a pravidelný výskyt ukončovacího prvku na každé stránce encyklopedie z pohledu prvního návrhu by působil z hlediska estetické kompaktnosti rušivě. Proto byl učiněn určitý kompromis - tlačítko pro ukončení běhu je umístěno pouze v hlavním menu, přičemž do hlavního menu se lze dostat z libovolného stavu aplikace jedním krokem (z plného zobrazení obrazu dvěma kroky). Aplikaci tak lze opustit dvěma, resp. třemi kroky. Tento postup je rovněž uveden i v popisu ovládání Artopedie. Nicméně je jasné, že kdo očekává možnost rychlého ukončení a nečetl dokumentaci, tomu aplikace patrně nevyhovuje.
Nabyl jsem dojmu, že potřebu rychle ukončit aplikaci mají uživatelé spíše zkušení, zatímco lidé méně zběhlí poctivě sledují, co jim program nabízí. Trošku z jiného soudku - pokud jde o zde zmíněné ukončování programu, tak právě uživatelé ne příliš zkušení v aplikacích ve Windows často vyvolávají myší menu "Soubor" a na jeho spodním konci vyberou "Ukončit... Alt-F4" namísto toho, aby v levém rohu okna stisknuli mnohem jednodušeji křížek.
Již od počátku programování Artopedie jsem byl poměrně pln obav z náročnosti výsledného produktu na hardwarové vybavení cílových uživatelů. Náročnost je dána jednak ne příliš velkou efektivností generovaného kódu autorského prostředí Scala 200, tak i použitím i částečně výpočetně náročnějších technik (antialiasing většího množství textu apod.) Jako relativně rozumné provozní minimum se mi už v roce 1999 jevil počítač třídy Pentium II na 300 MHz s 32-rychlostní CD-ROM mechanikou, což v té době nebyl stále nejběžnější domácí počítač. Je otázkou, zda bezproblémovému přijetí Artopedie na trh pomohlo rok a půl trvající zpoždění ve vydání. Žádná z připomínek se totiž ani v jednom případě netýkala rychlosti encyklopedie, což svědčí o jedné z nastalých možností či případně jejich kombinací:
I když cit pro posuzování a hodnocení prvků uživatelského rozhraní ve mne roste již od předmětu Návrh uživatelského rozhraní (36NUR) přes Styk člověka s počítačem (36SCP), teprve až s touto semestrální prací jsem měl možnost být důsledně konfrontován z druhé strany - jako autor posléze posuzovat poznámky, poznatky a kritiky, na základě nichž jsem si sám dokonce uvědomil řadu nedostatků, na které původně ani prostí uživatelé nepoukazovali.
Vzhledem k tomu, že se pro letošní rok připravuje vydání druhé verze (Artopedia 2), je tato semestrální práce výborným odrazovým můstkem pro to, aby se řada prvků uživatelského rozhraní mohla rozhodně zlepšit a současně je uvědoměním a motivací hledat nové (nebo lepší) možnosti, jak realizovat procházení virtuální galerií - nebát se a zkusit i jiná řešení, než která v prvou chvíli napadnou. Stejně tak bude tentokrát více dbáno na testování aplikace (a vyhodnocování) více obyčejnými uživateli (minule to byli pouze dva lidé od vydavatelství).
Rovněž je dobré mít k dispozici signály z průzkumů, které alespoň částečně svědčí o chování zákazníků (spotřebitelů) na trhu, nejen pokud jde o vybavenost jednotlivými technologiemi a výpočetním výkonem počítačů. V souvislosti s přípravou druhé verze Artopedie byla např. řešena otázka nosiče, kdy podkladová obrazová data představují již cca 1.4 GB dat. Ideální by bylo použití DVD-ROM (a spolu s tím využít volnou kapacitu na další multimediální prvky), ale v současnosti na to ještě není český trh údajně připraven (podle slov zástupce firmy zabývající se DVD masteringem). Proto jsme se rozhodli pro variantu rozdělení na dvojCD, přičemž dělení pravděpodobně proběhne na časové ose - 1 CD bude zahrnovat 6 starších slohů a druhé CD 3 novější slohy. Určitá nezávislost obou CD nebude vyžadovat výměnu CD za běhu aplikace (jako to dělají některé jiné encyklopedie - např .MS Encarta (která nakonec existuje i ve své DVD verzi)) - i tato "pohodlnost" významně přispěje ke zdaru uživatelského rozhraní.
Příloha 1 - plné znění popisu "Ovládání programu"
Příloha 2 - požadavky na hardware a software uživatele
Příloha 3 - popis Artopedie z obalu na CD